" Nic není dost velký cíl, aby ses nepokusil..."
Mé vzpomínky na dětství jsou plné úžasného dědova irského setra Garyho, kterého jsem milovala, hladkosrstého jezevčíka Brita, kterého jsem se bála a tetina baseta Sama, který mě vždycky vítal tak vehementně, až mně porazil na zem. První pes u nás doma byla pudlice Týna, věrná kamarádka, která mě doprovázela všude, kam to jen trošku šlo.
To pravé kynologické šílenství u mě ale propuklo, když k nám přišly dvě šarpejí fenky – Šanynka a Bauťa. Začali jsme s nimi jezdit na výstavy a na letní mezinárodní výstavě v Brně v roce 1996 se to stalo - poprvé jsem uviděla irské vlkodavy. Celý den jsem se na ně chodila obdivně koukat, až jsem se odpoledne odhodlala zeptat, jestli bych si mohla jednoho z nich pohladit. Dodnes si pamatuji, jak jsem měla zatajený dech, když jsem opatrně pokládala ruku na tu obrovskou hlavu. Od té chvíle jsem to věděla – budu mít vlkodava!
V roce 1997 jsem se stala členkou WDK, začala jezdit na vlkodaví akce, navštěvovat chovatele a na Vánoce 1998 jsem dočkala. Dostala jsem svoji vytouženou vlkodaví holčičku Belinku. Byla skvělá. Díky ní jsem poznala všechnu tu krásu vlkodavího světa a propadla mu se vším všudy.
První štěňátka se u nás narodila v březnu 2002. Od té doby jsme odchovali 8 vrhů, naši prckové našli majitele nejen v České republice, ale také v Anglii, Belgii, Dánsku, Finsku, Kanadě, Maďarsku, Německu, Rakousku, Rusku, Slovinsku, na Slovensku, ve Španělsku, Švédsku a USA, získali již více než 70 šampionátů v různých zemích, dokázaly se umístit na prestižních výstavách, na výstavě EIWC i na Crufts, někteří si vedou velmi dobře i na coursingových drahách.
Jsme na tyto úspěchy velmi pyšní, ale největší radost nám dělá, když vidíme, že si naše štěňátka užívají se svými majiteli prima život a jsou spolu šťastní.
V roce 2013 jsem odjela původně jen na krátkou návštěvu do Dánska, k chovatelce Pernille Monberg, chs. Wolfhouse. Život v Dánsku se mi však zalíbil natolik, že jsem se rozhodla zůstat delší dobu.
Po pár měsících mě následoval i můj manžel a samozřejmě i naše smečka. Od té doby pomáhám Pernille s jejími psy a odchovy, ale především spolu pracujeme
na projektu "Irish Wolfhound Longevity Study", tedy na studii dlouhověkosti irských vlkodavů, o kterém si můžete přečíst podrobnosti na webové stránce:
http://www.wolfhouse.dk/IW_Longevity_study.html
Nic není dost velký cíl, aby ses nepokusil... A tak se pokoušíme. Snažíme se odchovávat štěňata s co nejlepšími předpoklady pro pevné zdraví.
Sestavujeme rodokmeny tak, aby minimální průměrný věk předků ve 4 generačním rodokmenu výrazně přesahoval hranici 8 let, přičemž pracujeme
výhradně s liniemi, u kterých jsou tyto kompletní informace k dispozici od chovatelů, kterým díky jejich chovatelské etice důvěřujeme. U posledních dvou
vrhů se nám podařilo v prvních 3 generacích předků překročit průměrný věk 9 let. Věříme, že takto zlepšujeme šanci našich odchovů, aby se
v dobré kondici dožily vyššího věku.
Samozřejmě se ale také snažíme odchovávat vlkodavy krásné, ušlechtilé a atletické, s vyrovnanou povahou, aby byli pro své majitele příjemnými
společníky.
Jsme malá chovatelská stanice, psi s námi žijí doma, jsou nedílnou součástí rodiny. Štěňata odchováváme pouze pokud si chceme nechat pokračovatele pro náš budoucí chov, všechny naše vrhy jsou tedy velmi pečlivě promyšlené a s láskou odchované.
Pokud byste se k nám chtěli přijet podívat, popovídat si na vlkodaví téma, nebo se jen na něco zeptat, budeme rádi, když se ozvete.
Edita a Petr Béresovi
