Po dlouhých téměř 8 letech máme štěňátka!
Na tuhle chvíli jsme se těšili a připravovali opravdu dlouho, a tak bychom se s vámi rádi podělili o celý příběh.
Před pár lety
Oslovila nás Ankie, že by měla zájem nakrýt svoji Femke´s Footsteps Haigh Cailin Dubh naším Geniem. No páááni! Takový rodokmen! Oba rodiče dnes už přes 11 let, 3 prarodiče 10 let a čtvrtý taky veterán.
Navíc báječné povahy a krásná, typická zvířata. Moc jsme si přáli, aby to vyšlo. Jenže osud nebo příroda to viděli jinak. K velkému zklamání nás všech se žádná štěňátka nekonala.
Rok 2024
Máme doma Kazku. Roste do krásy a zdá se, že by mohla být vytouženou pokračovatelkou našeho chovu. Dobrou nástupkyní její prababičky Daisy a babičky Ziry. Začínáme vybírat ženicha. Nenecháme se omezovat
prostorem ani časem. Do užšího výběru (haha) postupně zařadíme asi 20 kandidátů. Z ČR, zbytku Evropy, Ameriky, Kanady, Austrálie. Současné i ty, jejichž geny už jsou k dispozici jen "v mrazáku".
Jenže pořád to jaksi není ono. Pořád to jaksi nekliklo. A pak najednou - co ten Gandalf u Ankie? Stejné spojení jako jsme chtěli, jen o generaci posunuté. Hodiny strávené v databázi. Týdny to nechávám uležet. Myšlenka se pořád drží. Pořád to vypadá jako dobrý nápad.
Odhodlám se zeptat Ankie, co si o to myslí. Myslí si to, co já. DNA profil, vyšetření srdce, uchovnění. Gandalf i Kazka posbírali všechna potřebná razítka a my se definitivně začínáme těšit.
7. listopadu 2024
Kazka hárá! 7. listopadu před 26 lety se narodila naše první vlkodavka Bella. Vůůůbec nejsem pověrčivá, ale beru to jako znamení :-)
13. listopadu 2024
První progesteron. Panička je trošku hysterická. Tak se uklidníme - 0,61 ng/ml.
16. listopadu 2024
Tak jsme se moc neuklidnili, do pondělka to nedám, pro jistotu další progesteron v sobotu. 5,28 ng/ml. Sláva, ovulace!
18. listopadu 2024
V pondělí jsme na 8,75 a chystáme se na cestu.
20. + 21. listopadu 2024
Gandalf s Kazkou v sobě rozhodně našli zalíbení. A nás Gandalf také nezklamal. Od doby, kdy jsem ho viděla jako štěně, dospěl v krásného atletického psa. Pokud se má rozhodčí při posuzování vlkodavů
rozhodovat podle toho, kterého psa by si s sebou vzal na lov vlků, není divu, že Gandalf získal holandský šampionát razdva. Prvotní dojem je dokonalý - silný, osvalený... (to krčisko, ty nožiska...:-) ),
na druhý dojem nás utvrdí, že stejně dokonalá je i jeho povaha. Milý, přátelský, vítací typ. Ke Kazce se chová jako gentleman, ale taky dost rychle pochopí, proč za ním přijela :-).
17. prosince 2024
Měsíc do ultrazvuku je nekonečný. Nechci jít brzy, abychom nebyli zbytečně zklamaní, chci mít jistotu. Takže si čas krátím tím, že Kazku sleduju jako ostříž a snažím se zachytit náznaky březosti.
Chodíme na dlouhé procházky, abychom udržovali "matku" v kondici. Den D je tu. Jsme na veterině, paní doktorka už kouká na obrazovku ultrazvuku, já držím Kazku a koukám na druhou stranu.
Dlouho je ticho. Hmm, to není dobrý. Prosím, prosím, prosím, mohlo by tam aspoň jedno být? Jedno? Tady je jedno, druhý, třetí... Měli jste přijít trochu dřív, aby se to líp počítalo. 6 určitě, možná víc.
Z ordinace odcházím na růžovém obláčku a cestu domů vůbec nevnímám, jsem šťastná, jsem natěšená a spouštím další etapu obav, tentokrát, aby všechno dobře dopadlo.
21. prosince 2024
Růžový obláček se rozplynul jako mávnutím ruky. Dva dny od sotva znatelného prvního příznaku musíme udělat příšerné rozhodnutí a nechat odejít Penny. Nevíme, co se stalo, nerozumíme tomu, jsme v šoku.
A bojíme se o Kazku. Penny byla jako její máma, Kazka se ve všech situacích orientovala podle ní. Zdá se bez ní ztracená jako my.
31. prosince 2024
Přes svátky jsme se snažili Kazce i Pinďovi vynahradit, co šlo. Rozmazlování, ňaminky, výletíky. Fungovalo to. Vypadá to, že si na novou situaci zvykli a naše myšlenky se začínají upínat do budoucna. Se štěňátky bude zase
veselo. Slibuju Kazce každý den, že si necháme holčičku, která bude stejně veselá a bláznivá jako ona, aby si měla zase s kým hrát.
13. ledna 2025
Kazce zbývá do termínu porodu týden, deset dní. Kyne nám před očima. V úžasu ji fotím každý den, takový pupek neměla ani Daisy se 13. Má už i dost mléka, zdá se mi, že mléčná lišta je tvrdší než by měla být.
Pro jistotu ji vezmu na kontrolu, která mě uklidní. Přibrala 10 kg, mléčnou lištu budeme hlídat, mastitida tam zatím není. Domlouváme se na pomoci s porodem (pokud bude třeba) a poporodní kontrole. Paní doktorka
tipuje, že se uvidíme dřív než příští týden. Nene, v neděli ještě musím na výborovou schůzi. Rodit budem až příští týden.
18. ledna 2025
Sobota navečer, Kazka začíná funět, hrabat, občas trochu kníkne. Chce společnost. V noci toho ani jedna moc nenaspíme a ráno je jasné, že na schůzi už nepojedu.
19. ledna 2025
Před desátou dopoledne Kazce odtekla plodová voda zatímco žebrala od páníčka v kuchyni sýr. Tak jo, je to nepochybně tady. Budeme mít nedělňátka. 10:30 je na světě první holčička! Je dokonalá a z Kazky je rázem pečující máma.
Po chvíli si všimnu, že moje dokonalá holčička má zvláštní tlapku. Dva prstíky jsou srostlé a další deformovaný. Na velký smutek a přemýšlení ale není čas. V půl dvanácté je na světě kluk jako buk a pak
v rychlém sledu následují ostatní. Během 7,5 hodiny máme 9 štěňátek! Kazka všechno krásně zvládá. Kolem šesté večer tvrdě usíná a my se s radostí a obrovskou vděčností koukáme na to nadělení. Moc jsme si přáli,
aby všechno proběhlo v pořádku, ale tohle předčilo vešekrá očekávání. 5 kluků, 4 holky, 5 tmavě žíhaných, 3 černoušci a kde se vzal, tu se vzal - jeden blondýn! To je překvápko.
20. ledna 2025
Poporodní kontrola Kazky proběhla na jedničku, všechno je, jak má být. S obavami ukazuji naši prvorozenou slečnu. Pan doktor ji prohlídne, vezme ji ukázat i kolegům a ve mě je malá dušička. Ale verdikt je
jasný - za šanci to určitě stojí. Zatím je samozřejmě brzy na nějaká definitivní vyjádření, ale vypadá to, že tlapka by mohla být použitelná. Domlouváme se na ortopedickou konzultaci za 3 týdny a mě, aspoň
na těch pár dní padá velký kámen ze srdce.
24. ledna 2025
Máme za sebou první 4 dny. Už jsme se sžili a vychytali režim. Každé 3 hodiny bereme Kazku vyvenčit a protáhnout nohy, pak zpátky za štěndy, kde se nabaští, a svědomitě obstará svoji rodinku. A tak pořád dokola.
Program na dalších cca 10 dní je jasný.
25. ledna 2025
Slavíme první týden! Jak jinak než pořádným drinkem od mámy :-). Všichni prckové hravě překonali hranici 1 kg, máma se o ně vzorně stará.
2. února 2025
Čas letí jako voda a prckové už mají 2 týdny. Klepeme na dřevo - všechno jde stále jako podle učebnice. Kazka kojí a štěnda vzorně přibírají. Včera se jim začala otevírat očka a nenechávají
nás na pochybách, že i ouška postupně začínají plnit svůj účel. Pomalinku se nám klubou také osobnosti - pan červený má přezdívku Turista, neustále brázdí celou porodní bednu. Packa bude asi celá panička -
jak ji někdo ze sourozenců probudí, velmi se rozčílí a vrčí a nadává, i když je narušitel spánku už dávno pryč. Černý klučík je paniččin mazánek a už teď si spolu občas dáme šlofíčka v posteli pod peřinou...
Jsou to naši úžasňáci.
9. února 2025
Třetí týden života byl nabitý událostmi. Štěnda už vidí, slyší, rozeznají "ňuňací" hlas, když si za nimi sedneme do bedny, přijdou se pomazlit. Taky se jim začínají klubat zuby a slečna Fialová nám dnes
ukázala, že instinkty jsou stále přítomné - zakousla se do plyšového medvěda a pořádně s ním zatřepala :-)). Také jsme začali s ochutnávkou kozí kaše (degustace měla pozitivní ohlasy :-) ) a přivítali první
návštěvy.
18. února 2025
Zprávy ze čtvrtého týdne života našich štěňátek mají trošku zpoždění. Jednak žijí bohatým společenským životem a kalendář mají plný návštěv, ale hlavně - denně trávím každou volnou chvíli tím, že u nich
sedím, nechávám si olizovat nos, okusovat ruce a nohy, hladím, chovám, šišlám, rozmazluju, poznávám jejich malé osobnosti, jejich podobnosti a rozdíly, každodenní pokroky... a neskutečně si to užívám.
(A přemýšlím, jestli by opravdu nešlo nechat si je všechny :-).
Z bezbranných myšiček se během několika málo dnů stali malí pejsci, kteří běhají, štěkají, venčí se mimo spací pelíšek, reagují na volání. Už jsem to viděla tolikrát a pořád mi to připadá úžasné.
Během čtvrtého týdne jsme posunuli interval krmení Kazky i štěňátek ze 3 na 4 hodiny. Začali baštit namočené granulky a kozí kaši si dávají jako dezert, dostali první odčervení, překonali 4 kg a zjistili,
že voda v misce je nejen na pití, ale také je velká legrace si v ní koupat nohy a cákávat ji ven. Zdá se, že další generace vodomilů je na světě.
Packa byla ukázat svoji packu na ortopedii. Rentgen jsme zatím nedělali, protože vzhledem množství chrupavek v tlapce a zápěstí bychom ještě neviděli, co potřebujeme. Nicméně prognóza je stále optimistická
a my držíme dál palce, aby ji za měsíc rentgen potvrdil. Packu její handicap nijak nezpomaluje, řádí stejně jako její sourozenci a u krmení je vždycky první :-).
Na fotce s dědou Geniem
3. března 2025
Vůbec nevím, kam se poděl pátý a šestý týden života našich trpaslíků. Čas neskutečně letí, štěňátka rostou před očima a každý den s nimi uteče tak rychle, že nestíháme otáčet kalendář.
Jsou čím dál obratnější, rychlejší, šikovnější, rozumí novým věcem a už pochopili i souvislost mezi šustěním pytlíku a piškoty :-). Víc si hrají spolu, s mámou, i s hračkami, začali chodit ven,
okousali nespočet návštěv, zkrátka - nabitý program.
Už je nám 6 týdnů
27. března 2025
Další 3 týdny jsou za námi. Je čtvrtek, půl šesté ráno a Ingmar pojede odpoledne do svého nového domova. Já se tu dojímám a mám velmi smíšené pocity. Věřím, že jsme udělali všechno, aby měla štěňátka dobrý start
do života. Já, Petr a hlavně Kazka, která s nimi stále ráda tráví čas, vychovává a stará se. Vím, že jsou připravení začít prozkoumávat ten velký svět, který na ně čeká, že jsou připravení začít dělat radost
v nových rodinách, ale stejně... až v příštích pár týdnech všchni opustí rodné hnízdo, bude nám tu moc smutno. Naštěstí Tara a zatím i Packa se postarají, abychom toho času na smutnění zase tolik neměli :-)
